Odlehlé cvičiště

Odlehlé cvičiště

Toto odlehlé, avšak dobře udržované cvičiště je určené pro trénink jednotlivců, kteří preferují klid a ticho. Kvůli malé návštěvnosti se zde i dobře odpočívá po náročném dni.

Tento nezáživný deň ma priviedol až na ihrisko. Je to jeden z tých neproduktívnych dní, keď máte pocit, že čokoľvek, čo robíte, je zle.
Celý deň som len doma trénoval, chcel som totiž zapôsobiť na toho, kto ma tu očakával. Jediné, čo som dosiahol, je MEŠKANIE hneď na prvé stretnutie s ním!! Sám nenávidím opozdilcov a toto sa mi stane... Nevídané!!
Konečne som dorazil. Sensei sedí pod stromom a čosi číta. Prepána, on je neskutočne cool.. Hlavne kľud Yao.. Zapôsobíš...
" D-d-dobrý deň, Raiki-sensei.. Ospravedlňte moje meškanie, bolo to nanajvýš nezopdovedné a detinské. Nikdy viac sa to nezopakuje!" dopoviem, stojím takmer v pozore od pokory. Červenám sa a cítiť zo mňa zahanbenie.
Čo mám ďalej robiť? To neviem, našťastie ale viem, čo zhruba nemám robiť, a to veľa rozprávať. Nechcem aby ma sensei mal za kecala alebo sprostého tlčhubu, ale za svedomitého a pozorného načúvajúceho človeka, ktorý sa jednoducho nebude chovať ako sprosté decko! To som si ale zavaril..
Výhovorky neprichádzajú ani trochu do úvahy.. Som pripravený niesť zodpovednosť za svoje činy.
" T-t-trénoval som, aby som bol silnejším.. Pri tréningu čas rýchlo uteká, že?" Znažím sa naznačiť smiech, znie to skôr ako vzlyk.
Bojím sa, čo príde ďalej. Boh ma chráň!

Zo srdca mi spadol kameň, sensei na mňa pôsobil priateľsky a mal som pocit, že obaja sme zhruba podobnej povahy. Vrátil som sa do svojej kože, už som sa nečervenal a dal som sa do klasickej pozície, ktorá mohla pôsobiť až príliš frivolne, bola ale pre mňa najkomfortnejšia.
"Arigato, sensei.." poďakujem už obyčajným hlasom za jeho ústretovosť.
"Môže to znieť divne, ale v skutočnosti preferujem tvrdý tréning, bolesť je len pocit- tak ma učil otec. Myslím len na svoje ciele." Plynule sa mi podarilo prejsť na odpoveď k seneiovej poslednej otázke.
"Možno to bude znieť ako cliché, ako tuctový sen.. Nebudem vám ale klamať.

Čo sa týka tejto témy, mám pre ňu menšie rozdelenie. Existuje "shinobi" a "správny shinobi". Shinobim môže byť hocikto, bezducho plniť misie celý život, byť v tieni s ďalšími ovcami. Potom je tu správny shinobi- ten, ktorým sa chcem stať. Správny shinobi je ten, ktorý je ochotný zájsť ďaleko, len aby dosiahol, čo chce. Je ochotný prísť o život, aby zachránil iný. Berie na chrbát bremená druhých, aby im vyčaroval úsmev na tvári a spokojnosť v duši, nehovorí o vlastnej bolesti alebo problémoch.
Ako príklad by som uviedol vášho otca, ak dovolíte, sensei. Váš otec bol sprv závislý od pravidiel, nepoznal cit. Až v kľúčových momentoch zistil, o čom tento život v skutočnosti je a objavil svoju cestu, ktorú si udržal.
Aby ste nebol zmätený, niesom zas nejaký recivilista, či delikvent. Tiež sa riadim pravidlami, a to prísne. Ak ich ale budem musieť pre niekoho prekročiť, podstúpim to.
Čaká ma ešte dlhá cesta, ale viem, že na jej konci budem stáť ako správny shinobi.." dopoviem a zvesím hlavu. Potom ale okrajem usmejem sa a poškrabem sa po nej.
Prednedávnom som si vravel, že nechcem veľa rozprávať, toto ale bolo niečo, čo som mu musel povedať.

Sensei bol mojím prehovorom zrejme znudený, bolo ale dôležité aby som mu to zdelil. Na jeho poznámke som sa len pousmial, už takéto slohy odomňa nemusí očakávať, som len rád, keď sú veci uvedené na pravú mieru.
Viem, že porozumel mojej teórii o správnom shinobim, len si to tak celkom neuvedomil.. No nehajme to už tak.
Potom sensei začal rozprávať o pravidlách a pozorne som sa započúval.
Je to tak! Sensei ma chápe! Tretie pravidlo to jasne indiku... Ahh, zas som sa nehal uniesť.. Tvár si nedokážem zachovať neutrálnu, je z nej vidieť nadšenie a záujem.
"Chápem" poviem dospelým tónom, viac sa nenehávam strhnúť.
Pravidlá som si zapísal za uši, nezabudnem na ne. Čakal som, či sensei niečo dodá, vnútri stále napätý.

Keď sensei mierne zvážnel, hneď mi došlo, čo bude nasledovať.
Pustil moje rameno a ja som sa natiahol, vystrel si chrbát a popukal prsty na rukách. Načiahol som si hlavu z oboch strán a prudko naklonil, čo tiež spôsobilo prasknutie.
Rýchlo som pochopil jeho metodiku a páčila sa mi. Reči sú pre deti, skutky pre mužov.
Pravdou je, že zakázaný zvitok som ešte neštudoval.. Je to predsa proti pravidlám..
Ako náhle ale vytvoril klon, upadol som so údivu. Chcem sa ju naučiť!!! Ak ma ju naučí sensei, nebude to proti pravidlám..
"Dajme si stávku, sensei. Ak váš klon porazím, hneď ma začnete učiť túto techniku. Platí?" opýtal som s nadšením v hlase.
Už ale žiadne ďalšie reči! Ide sa bojovať. Postavil som sa do bojového stansu, zložil ruky a pripravoval sa na aktiváciu techniky "Zo No Ashi". Bude tu kolotoč..

Po velice dlouhém a vcelku promarněném dni, jsem se rozhodl, že se trochu projdu. A tak jsem šel. Neměl jsem pojem o čase ani o tom kam přesně jdu. Vyšel jsem ven z vesnice a  šel přímo za nosem. Přemýšlel jsem co tak asi všichni dělají, ,,asi mají nějaké důležité mise" pomyslel jsem si. Po chvíli chůze jsem se rozhlédl a uvědomil jsem si že jsem nedaleko cvičiště. ,,Tam bude klid, chvíli si tam odpočinu. když jsem se přiblížil ještě o kousek, všiml jsem si tří postav. Jedna osoba byla mladší a ty dvě naprosto totožné. Došlo mi že to bude klon. ,,Nejspíš tu trénují,
to bych se mohl na chvíli podívat". Proto jsem si sedl, tak abych na ně viděl a zároveň je nerušil. Jen jsem seděl a pozoroval co se bude dít.

Přicházím ke cvičišti, když si najednou všimnu jednu osobu sedící kousek od něj. Rozhodl jsem se ji jít pozdravit. Nenapadlo mě nic chytrého, co bych mohl říct a tak jsem jen přišel blíž a řekl: "Ahoj, já jsem Yuzuru a ty?"

Již nějakou dobu jsem věděl o přítomnosti dalšího ninji, proto mě nepřekvapilo, když se objevil poblíž.Otočil jsem se směrem k němu a s úsměvem na tváři jsem mu zamával a řekl : ,,Ahoj, jsem renji Namikaze. Podívej, támhleti dva nejspíše trénují. Mohla by být zábava je chvíli sledovat, když už nemám co jiného dělat".

"To zní dobře, alespoň mohu vidět, jak jsou na tom dnešní mladí a také se seznámit s někým novým.", odvětil jsem s úsměvem na tváři a přisedl si k němu.

,,A ty jsi sem přišel trénovat, nebo jsi se spíše potuloval jako já a pouze tě to tu zaujalo?" zeptal jsem se stále s úsměvem na tváři a rozhlížejíc se okolo sebe.

"Přišel jsem se trochu protáhnout, takže ano, přišel jsem sem spíše kvůli trénování. Jestli by ti to nevadilo, mohl bych si s tebou dát takový menší "přátelák"?", odpověděl jsem.

,,Něco mě napadlo, když porazíš můj stínový klon, který nebude používat nic než holé ruce, tak si s tebou rád zatrénuji. Souhlasíš?". Nejspíš jsem se tímhle inspiroval díky klonu opodál, ale to je jedno. Chtěl bych vidět jak je silný, když se známe chvilku a už by chtěl trénovat. ,, Nejspíš to bude stát za to" pomyslel jsem si v duchu.

"To zní dobře!", řekl jsem. Ale v hlavě mi běhaly myšlenky, jestli to proti Stínovému klonu nebude přišli jednoduché, ale rozhodl jsem se ho nepodceňovat...vypadá být silný.

Pomalu jsem se postavil a klidným hlasem jsem spolu s pečetí řek ,,Kage Bunshin no Jutsu". V tu chvíli se objevil můj stínový klon a díval se s úsměvem k Yuzurovi. Klon se připravil do bojového postoje a čekal. ,,Tak můžeš začít Yuzuru, jen mu prosím moc nenamlať, přeci jen je to klon". Řekl jsem a usmál se. Potom už jsem se soustředil na to, abych viděl nějaké Yuzurovi bojové schopnosti, protože jsem byl velice zvědavý, co se v něm skrývá.

Pousmál jsem se. Vytáhl svou katanu a aktivoval Yiangan. Druhou rukou jsem sáhl do své brašny a vytáhl kunai, hodil ho na klona a hned po jeho vržení jsem na klona rozběhl a a chtěl ho zasáhnout svou katanou.

,,Co se to stalo s jeho očima?!". Divil jsem se, protože takovou oční techniku jsem ještě neviděl. ,, Opravdu jsem čím dál víc zvědavý co v sobě máš.", řekl jsem. Ani jsem si neuvědomoval proč, možná kvůli jeho zvláštní technice, možná kvůli jeho nebojácnosti, ale tenhle chlapec se mi začínal líbit. Již jsem se plně soustředil na klon. Uhnout letícímu kunaii nebyl problém, když jsem si všiml že hned za ním na mě běží majitel kunaie, prostě klon vyskočil, jak vysoko to šlo. Když jsem se dostával na zem ještě jsem do Yuzara provokativně strčil a odskočil si o něco dál.

Když jeho klon dopadl a odskočil si ode mě, tak jsem se hned otočil a než dopadl použil na něj svou techniku. "Katon: Gokakyu no jutsu!", řekl jsem a hned po dořčeňí jsem na to na něj použil. Pro jistotu jsem za ohnivou koulí poslal i pár kunaiů a v jejím stínu jsem se bežel schovat.

,,Velice pěkné, ale i když je to klon, ale doufám že jsem se nenechal unést a dokážeš víc než jen základní ohnivou techniku." Musel jsem si prostě rýpnout, takový už jsem. Poušklýbl jsem se a dál sledoval. klon se útoku vyhnul odskočením od země, jelikož jsem měl chvíli čas než se ke mně jutsu dostalo. Klon se ukázal s rozběhl se směrem k Yuzurovi. Když už byl dost blízko, nečekaně se sklouzl a pokusil se ho kopnout ze zdola takovou silou, aby byl nepřítel vymrštěn do vzduchu.

Jakmile jsem viděl, že se sklouzl a chtěl mě odkopnout, okamžitě jsem zareagoval tím, že jsem ho chtěl zabodnout katanou. Použil jsem i děsivý pohled. Pro případ, že by to nevyšlo jsem znovu sáhl pro kunaie, které bych po něm vrhl.

Klonovi bylo jasné, že by nestihl vykopnout nepřítele, zvlášť když viděl tu vražedně vyhlížející katanu. A proto si svůj plán rozmyslel a pouze jel ve svém smyku dál. Tím chtěl nepřítele shodit, proto i roztáhl ruku a pokusil se Yuzura chytit za nohu a stáhnout. ,,Přemýšlí, to se mi líbí, ale takovýmhle tempem mu za chvíli dojdou kunaie", pomyslel jsem si a znovu jsem se usmál a na sledovaní souboje jsem se posadil.