Hokageho kancelář

V celku jednoduchá místnost fungující, jako pracovna Hokageho. Obvykle se zde konají pracovní schůzky.

Unaveně se doploužím do své kanceláře. Nemám ponětí o čase a i přes vyčerpání se chystám pracovat. Avšak po těžkopádném zhroucení do křesla nevědomky usínám s hlavou na stole.

Jdu pomalým krokem po chodbě. Zastavuji se přede dveřmi do Hokageho kanceláře. Jako vždy, třikrát lehce zaklepu. To je divné, většinou teď u sebe bývá. Znovu zaklepu, tentokrát o něco silněji. Dveře se samy pootevřou. Vejdu opatrně dovnitř a zavřu za sebou. V tu chvíli spatřím Neromiho ležet na stole a podřimovat. Pousměji se. Musel mít těžký den, když tu takhle odpočívá. Pak si slabě povzdychnu a sednu si na židli vedle pracovního stolu.Tiše čekám, dokud se neprobudí.

"U-uhm..." Zamručím nespokojeně ze spánku a začnu se pomalu probírat. Přeci jen stůl a křeslo není ideálním místem pro odpočinek. Trhanými pohyby se posadím a očima zamžourám do prázdné místnosti. Tedy měla by být prázdná. Svými otupělými smysly od spánku zaregistruji osobu nedaleko mě. Upřeně se na ni zahledím s naprostým zmatkem zračícím se mi v očích, jako v zrcadlech. Nikdy bych nečekal, že se mi takováto situace přihodí.

Jakmile se Neromi probere, narovnám se v židli. Když ale vidím jeho pohled, zračící absolutní zmatek, rozesměje mě to. Dobré ráno, Nero. Jak ses měl? zeptám se ho, jako starého přítele. Pak vstanu a vezmu ze stolku opodál sklenici a lahev vody. Ty postavím na pracovní desku a vodu zlehka naliji do sklenky. Pak lahev položím vedle ní a opět se usadím.

"Ach, to jsi ty." Pousměji se a promnu si rukou oči. "Rád tě znovu vidím. Postavím se, abych trochu protáhl ztuhlé svaly těla a poplácám Dana po rameni. Poté se otočím k oknu a zahledím se do ruchu ulic Listové. Složím si ruce na hrudi a chvíli jen mlčím, v hlavě se mi míhá mnoho myšlenek. "Obávám se, že se vše brzy změní a naše radostné chvíle tu budou u konce. Cítím to."

Zvážním. Čím to? Nevyšla snad ta diplomatická mise v Kirigakure? vstanu a dojdu k jeho boku. Pokud tomu tak je... Jsem připraven tě bránit, až do posledního dechu. řeknu sebejistě. Pak také pohlédnu do dáli. Řekni, co se dělo? zeptám se naoko klidně.

Povzdechnu si a pohlédnu na něj. To je celý on. Nikdy se nezmění. Ale byl jsem za to rád. Díky Danovi jsem měl alespoň jednu jistou oporu, když už nic jiného. "Řekněme, že se nestalo nic vážného, pouze mě Mizukage dostal pod vliv svého genjutsu. A navíc po celou dobu mluvil..." Odmlčím se. "Jakoby měl něco v plánu." Chvíli vzpomínám na slova, co jsem při návštěvě Kiri slyšel. "Zajímalo by mě, co skrývá." Ironicky se nad celou věcí usměji. "Ale to zřejmě všichni zjistíme. Až nadejde čas..." Znovu se otočím k Danovi. "Ale ať je to co je to, musíme se připravit."

Predtým, než som dorazila sem, som sa ešte zastavila doma, aby som si pospala na pár hodín a potom sa najedla. Nebudem sa snáď rozprávať s Hokagem so škvrkajúcim bruchom. Pomaly som vyšla po schodoch až ku kancelárii, nikde som sa neponáhľala. Medzitým som rozmýšľala nad tým, čo by po mne Hokage chcel. Nejaká práca? Žiadosť? Rady ohľadom životného štýlu? Zastavila som sa pred kanceláriou a natiahla ruku k dverám pripravená zaklopať. Zastavila som sa však, keď som odtiaľ počula hlasy. Nechcela som rušiť, preto som sa v tichosti oprela chrbtom o stenu.

Genjutsu by pro mě neměl být až takový problém... odtuším a přenesu váhu na pravou nohu. Tak jako tak, co nejdřív podniknu přípravy ke zvýšení obrany města. oznámím Hokagemu. Budeš chtít asi hlídat i v noci, že? Kdyby náhodou... zaslechnu pohyb na chodbě. V mžiku aktivuji Sharingan, abych příchozího viděl. Zahlédnu dívku opírající se o stěnu. Taktéž si všimnu symbolu Konohy. Uklidněně se pousměji a vrátím si oči k normálu. Máš návštěvu. poznamenám s úsměvem.

"Ano, bude zapotřebí zvýšit obrannou sílu a pohotovost našich jednotek." Souhlasím s plánem. "Za každou pomoc budu vděčný, avšak nemusíš si se mnou dělat moc velkou hlavu, dokáži se postarat sám o sebe, ale ..." Přátelský se usměji a rozhodím rukami. "Víš, že spoléhám na tvůj úsudek ... a i kdyby, stejně se budeš řídit podle svého rozumu a ne mého nařízení." Po poznámce o návštěvě se ohlédnu ke dveřím, chvíli přemýšlím. "Ach." Povzdychnu si, když se rozpomenu. "Myslím, že vím kdo to je." Pronesu svou myšlenku nahlas a zasednu zpět za stůl. "Dále."

Ani som sa nenazdala, môj pokoj narušil akýsi chalan. Nepoznala som ho. Už od pohľadu sa jednalo o Genina. Prepichla som ho svojim typickým chladným pohľadom. Hoc som na povrchu neprejavila jedinú emóciu, v duchu som bola prekvapená jeho drzým prístupom. Pýtať sa ma prečo tu som? Ďalej ma citovo vydierať? Vedel ten chalan, s kým mal tú česť?! Kde sa vytratila výchova mladých? Pýtať sa ma na to, prečo tu som, bolo rovnaké, ako sa pýtať ženy na vek - skrátka neslušné. A ja som si dosť potrpela na pravidlách, preto som nijako, než obyčajným kývnutím hlavou na pozdrav, nereagovala. Nezvykla som zbytočne plytvať slovami. Aj keby, jeho bolo do toho nič. Mohol byť rád, že som mala nervy zo železa. Hokage ma vyzval do kancelárie. Prekvapene som zamrkala. Ako vôbec vedel, že tu som? Neklopala som ani som nedala nijako o sebe vedieť. Odtrhla som sa teda od steny, o ktorú sa rovnako ako ja zrazu opieral aj mladý Genin. Možno sa snažil zapôsobiť, no u mňa klesol svojim správaním, ktoré sa snažil zakamuflovať slušným vyjadrovaním sa. Vstúpila som teda do kancelárie a v tichosti za sebou zatvorila dvere.
"Dobrý deň, Hokage-sama," jemne som sa uklonila.
"Aj vám," dodala som smerom k druhej osobe, ktorú som si všimla až po tom, čo som sa narovnala. Nevenovala som jej však väčšiu pozornosť.
"Čo môžem pre vás urobiť?" opýtala som sa Hokageho narovinu. Nechcela som chodiť okolo horúcej kaše, čím rýchlejšie to budem mať za sebou, tým viac voľného času mi ostane, že? Pokiaľ teda pre mňa nemal nejakú misiu.

Dobrý den. lehce se ukloním příchozí dívce. Posaďte se. pokynu rukou k židli před pracovním stolem Hokageho, když se opět narovnám. Sám si pak sednu na židli vedle stolu, otočenou přímo k místu Neromiho. Nebudu vás rušit, vyřešte si, co potřebujete. poznamenám a dám si ležérně nohu přes nohu.

Vskutku jste to vy, jak jsem předpokládal. Přivítám nově příchozí s vřelým úsměvem."Nuže, když jsme tu všichni, tak naše menší jednání může začít." Udělám menší odmlku. "To, o čem chci dnes mluvit, se týká vás obou." Během svých slov s oběma naváži oční kontakt, abych se ujistil o jejich plné pozornosti. "Jedná se o jmenování lidí do rady Konohy a jejich funkci. Ty Dane sice částečně již pracuješ jako můj osobní rádce s rozšířenými pravomocemi, ale chci udělat oficiální prohlášení." Následně se otočím na Kameko. "A co se týče vás... Sice jsme ještě moc příležitostí k bližšímu poznání neměli, ale zdáte se být velmi schopnou, spolehlivou a inteligentní shinobi. Po dokončení svého projevu se opřu do křesla. "Samozřejmě máte možnost odmítnout."

Vďačne som sa pousmiala na tuná kolegu, ktorý mi ponúkol miesto na sedenie. Presunula som sa teda ku kreslu, kde som si sadla a upriamila svoju pozornosť na Hokageho. Ak by som nemala taký problém s vyjadrovaním svojich pocitov, najskôr by mi po jeho preslove padla sánka padla až niekam k zemi. Totižto, čakala som všetko, ale takéto niečo určite nie. Samozrejme, nie v zlom, brala som to ako poctu i povinnosť. Navyše, bola som rada, že pôsobím tak, ako ma opísal. Pozdvihlo mi to trocha sebavedomie! Pery sa mi skryvili do milého úsmevu.
"Prekvapili ste ma, Hokage-sama!" vyletelo zo mňa trocha piskľavejším hlasom, než som chcela, preto som si rýchlo odkašľala, ako keby som sa tým snažila zakryť ten...trápny moment.
"Bude mi cťou," preniesla som už ľadovo pokojným hlasom. Dúfala som, že to bude stačiť. Nebola som bohvieako zhovorčivá v situáciách, ktoré si to nevyžadovali.

Nejdřív se na Neromiho tázavě podívám, ale když uvidím, že to myslí vážně, narovnám se zavřu oči a tiše se zasměji. Pokud to chceš oficiálně, nemohu než souhlasit, Nero. Hned po mně odpověděla slečna, přičemž při jejím počátečním vypísknutí se neubráním tichému vyprsknutí smíchem, ale hned znovu nasadím vážnější tvář.

Povzdechnu si. "Dane, ty nikdy neumíš být seriozní, že?" Napomenu mého společníka, ale tiše se zasměji nad jeho reakcí, poté plnou pozornost směřuji jen na Kameko. Její chování mi nepřijde nijak divné a ani trapné, svým způsobem mě těší, že projevuje takovou radost a zapálenost z mé nabídky."Tak tedy.." Vstanu a natáhnu ruku přes stůl, aby jsme si mohli potřást rukou. "Gratuluji k získání místa v radě Konohy."

Dan. Meno môjho nového kolegu. Zapamätala som si to, bolo by celkom neslušné, ak by som ho náhodou zabudla a oslovila ho s pomocou "hej ty!". Prišlo mi celkom zvláštne, keď sa na mojej reakcii zasmial. Cítila som sa akurát viac trápne, aj keď som to na sebe nedala vedieť. Radšej som sa nad tým však nezamýšľala. Bolo lepšie na to zabudnúť a tváriť sa, že sa nič nestalo. Postavila som sa, natiahla k nemu ruku a jemne ňou potriasla. Prišlo mi to až neuveriteľné, ako sa zo dňa na deň z obyčajného Jonina stal člen Rady. Dúfala som však, že mi bude vysvetlené, čo všetko táto hodnosť zahŕňa, aby som sa vedela patrične prispôsobiť.
"Ďakujem vám, Hokage-sama," usmiala som sa.

Jakoby na protest vstanu, napřímím se a nasadím kamenný výraz. Hluboce se ukloním. Hokage-sama, děkuji vám, že jste si mě vybral jakožto člena formující se Rady vesnice. Budu vám sloužit, jak nejlépe mohu. Pak se se švihem napřímím. Vlasy mi lehce zavlají okolo obličeje, než opět spadnou dolů. Chvíli tu pózu prkenného strážce ještě držím, ale pak znovu dosednu na židli. Byl bys snad snad radši, kdybych byl generický ANBU, co jen plní rozkazy bez přemýšlení? šťouchnu si do Nera trošku. Pak se ale zase uklidním a věnuji mu lehkou poklonu. Děj se tvá vůle, Hokage-sama. řeknu upřímně.

Pokroutím hlavou nad popichováním Dana. "Jsi pěkný neřád." Zasměji se. "Ale teď znovu něco málo k povinnostem." Trochu zvážním. "Jistě oba znáte základní funkci rady z mé nedávné vyhlášky." Znovu zasednu do křesla a trochu se přísunu ke stolu blíž. "Avšak málo kdo ví, že každému z rady přiřazuji další speciální funkce." Odkašlu si a o něco ztiším svůj hlas. "Zde přítomný Dan z klanu Uchiha." Poukáži na mého parťáka rukou. "Bude mít na starost ochranu mé osoby a Listové. Což zahrnuje velení speciálním jednotkám Rootu a oddíly Policejních sborů." Znovu obnovím oční kontakt s Kameko. "A co se týče tebe..." Kratičkou chvilinku přemýšlím nad jménem. "Kameko, nepletuli se?" Krátce se usměju a pokračuji pomalu ve vysvětlování. "Dalším kritickým bodem vesnice jsou informace. Tedy bych si dovolil vás požádat o plnění funkce informátora." Zakončím svůj proslov a s trpělivostí čekám na odpověď, chápu, že to je velké rozhodnutí a nároky nejsou malé.

Preskakovala som pohľadom z Dana na Hokageho. Istotne ich k sebe viazalo silné priateľské puto, preto som sa nečudovala, že sa práve on stal jeho osobným bodyguardom, v istom slovazmysle. Ich vzájomné podpichovanie mi prišlo celkom zábavné. Na mňa prepadla úloha informátora, v tom som sa cítila ako doma, aj keď som bola považovaná za tichú osobu. Tichá voda brehy myje, že? Keď sa snažil uistiť, či sa vážne volám Kameko, letmo som prikývla, pamätal si dobre.
"Rozumiem, s radosťou preberiem túto funkciu," opäť som sa pokúsila o relatívne milý úsmev. Presunula som pohľad na Dana. Člen ANBU jednotiek? Zaujímavé. Na to, že prešiel ich tréningom, vykazoval až príliš veľa emócií, nemienila som sa však do toho šprtať. Je to každého osobná vec.

Přikývnu při oznámení mi přidělené funkce. Prakticky mi jen rozšířil pravomoce na celou Konohu. Koordinaci obrany bych měl zvládnout. Pak svou pozornost přenesu na dívku. Tak Kameko... Podle očí dozajista z klanu Hyuuga. Poměrně dobrá volba pro "vševidoucího" ninju. slabě se pousměji. Ta mě ještě určitě lecčím překvapí. A Nera stejně tak. přejedu pohledem Hokageho. Máš už nějaký plán, nebo mi necháš v zorganizování strategií volnou ruku? zeptám se Neromiho.

"Ta ženská musí být robot..." Tohle bylo první, co mi proletělo myslí. Nejdříve mě probodla pohledem a to fakt dost chladným pohledem! Poté jsem nedostal žádnou reakci, ani odpověď. Ta žena musela být bez emocí. A to moji teorii jenom utvrzuje. Nakonec kývla hlavou, takže si myslím, že jsem nevzbudil tak špatný dojem. V tu dobu šla do Hokageho kanceláře a já zůstal sám před kanceláří. V ten moment jsem začal přemýšlet, ale nevěděl jsem vůbec o čem mám přemýšlet. Po chvíli jsem začal přemýšlet, jestli mám mluvit jako robot, aby mi potom ta žena rozuměla mohla mi odpovědět. Jenže kvůli tomu, že mi to neřekla, tak jsem začal být zvědavý, co tam řeší. Tak jsem se pomalu připlížil ke dveřím, ke klíčové díře jsem přitiskl ucho a začal jsem poslouchat jejich rozhovor. Jenže jejich rozhovor nebyl mezi čtyřma očima, ale mezi šesti. Podle toho, co jsem slyšel je tam i Dan z mého klanu. Každou chvíli jsem kontroloval jestli někdo nejde a zatím mi odposlouchávání celkem šlo.

Přikývnu s úsměvem nad kladnou odpovědí, co mi Kameko dala. Svým způsobem cítím, že tímto způsobem dělám pro Konohu, a životy všech jejích obyvatel, vše co jen mohu. Poté se pootočím k Danovi, aby bylo jasné, že odpovídám na jeho otázku. "Dokud bude vše probíhat tak jak má, nebudu ani jednomu z vás do funkce zasahovat. Přičemž pokud toho bude třeba, tak vám bude k dispozici i ANBU, jakožto podpora." Promnu si zápěstí a přemýšlím jestli jsem něco neopomenul zmínit. "Ach ano, abych nezapomněl, pro zasedání rady bude používána jiná místnost. Cestu k ní vám následně prozradí zasvěcení členové Rootu nebo ANBU." Odkašlu si, poté se kousek odsunu, sáhnu do šuplíku mého stolu a všem rozdám skleničky do kterých následně naliji vodu. "Samozřejmě vás poprosím o udržení místa této místnost v tajnosti." Tímto ukončím svůj proslov a napiji se. "Nějaké dotazy?"