Hlavní budova- úřad Mizukageho

Po celou dobu cesty k úřadu Mizukagemi mi běhá mráz po zádech. Z tohoto vojenského systému mám špatný pocit, jako kdyby se zde připravovalo k válce. "Ale ... Proč?" Ptám se sám sebe, avšak než přijdu na jakoukoliv odpověď ocitnu se přede dveřmi kanceláře Mizukageho a dle slušného vychování zaklepu.

Po vyzvání vejdu dovnitř a nejprve se porozhlédnu po celé místnosti. "Zrádce zde tedy není." Prohlásím polohlasně, následně obrátím svoji pozornost k Mizukagemu přede mnou. "Omluvte moji hrubost. Dle mých informací se zde nacházel Takehiko Senju, který je aktuálně na nejvyšší příčce hledaných osob." Během mého proslovu dojdu ke stolu Mizukageho a se vší zdvořilostí mu nabídnu ruku k potřásání. "Avšak to není důvod proč jsem vážil cestu až sem, že?"

Po představení si lehce upravím plášť a pomalu se posadím. Před dalšími slovy naschvál nechám menší odmlku, která mi pomůže zvážit další slova. "Má návštěva má za cíl Vás, jakožto Mizukageho poznat a následně bych rád probral vztah mezi Konohou a Kirigakure." Znovu se na chvíli odmlčím, abych nechal Mizukageho vstřebat má slova. "Popřípadě bych rád s Vámi projednal další možnosti spolupráce, aby se náš dobrý vztah mohl dále rozvíjet." Vše pronáším s přátelským tónem a lehkým úsměvem na tváři.

Mávnu rukou v nesouhlasném gestu nad sklenkou. "Obávám se, že musím odmítnout. Jsem tu pracovně a nechci se nechat rozptylovat. Vy si samozřejmě dát můžete, i za mne." Usměji se nad nabídkou. "Samozřejmě si to nevykládejte nijak zle, v otázce seznamování opravdu dobré víno přijde vhod." Promnu si ruce v usilovném přemýšlení nad celou situací, přičemž mě zaskočí nabídka tykání. "Pokud to nijak nevadí Vám, tak tuto nabídku rozhodně neodmítnu."

Se zaujetím sleduji netopýra. "Mě můžete říkat Neromi" Znovu se vrátím pohledem k Mizukagemu. "Pokračujme ... Pokládáním otázek." Chvíli se zamyslím. "Myslím, že nikomu neujde vzrůstající bojová síla Kiri. Proto by mě zajímal důvod k oné ... mobilizaci." Lokty se opřu o kraj stolu a propletu si prsty dohromady, upřeně hledím stále vpřed na Mizukageho. "Jistě chápete, že to v mnoha lidech budí strach a pocit ohrožení ..." usměji se ještě víc. "A navíc jsem hrozně zvědavý člověk."

Upřeně hledím nějakou dobu přímo do očí Mizukageho, dávám si načas s odpovědí, jako kdybych se snažil v té osobě přede mnou číst, odhadnout ji. "Měl bych?" Jako naschvál odpovídám otázkou. "Víte, dle mě člověka nejlépe poznáte dle jeho cílů a postupů." Znovu se opřu do židle a rozhodím rukami do obou stran. "Činy přeci mluví za vše, nemám pravdu?" Povzdychnu si. "Mohu Vám zde o sobě říci cokoliv, tak jako Vy. Ale čemu uvěříte a čemu ne...to je již na Vás. A právě činy mohou ukázat ty pravé úmysly."

Celou dobu pozoruji Mizukageho a pozorně naslouchám jeho slovům. "Víte, já nikdy neměl rád ty pletky, falešné hraní a využívání ostatních." Odkašlu si. "Možná si můžete říct, že jsem blázen. Být takto přímočarý, ale povězte ... Měli by jsme na sebe něco hrát?" Jen tak položím další otázku, přeci jen jsem zvědavý muž.

"Člověk nemůže vše vkládat jen na jednu kartu. Proto jsem udělal menší zaopatření." Usměji se. Nacházím se v zcela klidném, až přímo chladnokrevném stavu. "Tak tedy, co mi chcete ukázat, Mizukage? Jsem docela zvědavý, tak mě nenapínejte." Začínám chápat, že vše začíná jít celkem špatným směrem, ale to mě z rovnováhy nevytrhává.

"Nezdržujme se zbytečným odhadováním. Povězte mi to rovnou." Zvednu pohled od fotografie k Mizukagemu. "Avšak ... doufám, že víte co děláte. Každá akce má své reakce." Usměji se, nevím co přesně se mi zdá, že je špatně, ale začínám si toho vnitřního pocitu všímat víc a víc.

Prikráčam ku dverám, hodím peknú otočku a rozmýšľam či zaklopať. Bolo počuť hlasy. Nechcel som rušiť Mizukageho ale nudil som sa a inak ako misou som tú nudu zažehnať nemohol. Taktiež som potreboval trénovať so svojou Jakkadamou. Musel som sa zlepšiť a byť najlepší. Dnes ešte len bude náročný deň. Sadol som si na lavičku a čakal.