Mlha Kirigakure no Sato

Jak prochází mlhou, všichni pravděpodobně ztratili pojem o tom, jakým směrem vlastně jdou. Jistě se dá říct jen jedno, k vesnici to jistě nebylo. Možná by bylo lepší, kdyby před mlhou nalezli speciální budovy, aby se těmto nedorozuměním předcházelo, ale člověk se chybami učí. Bloudit mohli tak deset minut, než se o ně někdo začal zajímat, aniž by si toho skrze mlhu byli schopni všimnout, aktivovali všudypřítomné pasti, které prozradily jejich polohu.
Skrze ticho najednou ze všech stran zazněl nebezpečně se blížící zvuk dopadající podrážky, blížila se odpověď na aktivovaný alarm. Než se stačili pořádně rozkoukat, všude kolem byli ANBU jednotky, v jejichž čele stál kapitán, ten byl lehce poznat, protože jako jediný, měl plášť s kapucí. Se zbraní v ruce zamířil na Takehika a hlasitě promluvil: "Stát! Neoprávněně jste vnikli na území Kirigakure, ohlaste jméno a důvod návštěvy!" Byť mu nebylo vidět do tváře, jeho hlas prozrazoval, že není již dávno mladým a nezkušeným hřebečkem.

ANBU
Celé okolí čekalo na to, co Takehiko řekne. Kirigakure no ANBU stáli připraveni k boji. Již na první pohled bylo jasné, že současný Mizukage je jiný než předešlí. Podobný bezpečnostní režim tu byl naposledy za Krvavé mlžné. Jakmile Takehiko domluvil, nešlo neslyšet, že se některý z ANBU pod maskou uchechtl. "To už jsem dneska slyšel dvakrát, ale ani jedna taková výprava neměla žádné prokazující lejstra. Proto se Vás radši rovnou zeptám, zda-li máte glejt od Hokageho, který Vás pověřuje tím, co mi tu tvrdíte." Řekne kapitán chladně, přičemž natáhne ruku, aby mu je Takehiko mohl podat, bude-li je u sebe mít. Pokud ne, pravděpodobně se už z mlhy nedostane.

Urychleně dojdu k Shninobi stanici Mlžné. Zhluboka vydechnu po dlouhé cestě a s mírnou netrpělivostí hledám nejvýše postaveného shinobi na tomto místě.

ANBU
Takehiko očividně nebyl dobrým vyjednávačem, což byste u někoho, kdo jde vyjednávat za celou vesnici, rozhodně čekali. Je rozhodnutí nebylo ani zdaleka tak neočekávané, jak se pravděpodobně celá jeho skvadra domnívala. Nebyli dnes první ani poslední, kdo se pokusil do vesnice dostat, byť skončil s obličejem v blátě- mrtvý.
První zásadní chybou byl pohyb jeho ruku k té kapitána, vzhledem k tomu, že v ní neměl glejt, kvůli kterému kapitán ruku natáhl, bylo jasné, že se něco stane. "Rozptyl! Taktika C!" Zakřičel kapitán, načež se všichni rozptýlili do nepropustné mlhy, včetně kapitána. Je těžké na někoho aplikovat Genjutsu, když nevíte kde je. Sharingan v tak husté mlze je velmi omezenou zbraní, ale když si vybral tuhle cestu řešení, cestu boje. Jak asi nyní zareaguje? To se teprve máme dozvědět.

Neromi šel na to jinou cestou než jeho velitel ANBU. Jeho hledání skončilo asi po 20 minutách, kdy došel kapitán stanice. Byl poměrně mladý, asi ve stejném věku jako Neromi, ale jeho tvář prozrazovala, že si musel projít těžkými věcmi. "Vítám Vás na naší stanici, Hokage-sama." Řekne upřímným hlasem, přičemž nově příchozího probodává jasně modrýma očima. Jakoby si jeho slova odporovaly s jeho řečí těla. "Co Vás přivádí do těchto končin?"

ANBU

Kdyby tahle věta přišla dříve, nemuseli bychom být v této situaci, ale cesty života jsou nevyzpytatelné. Odněkud z mlhy se ozvalo jasná odpověď na jeho otázku: "Odložte zbraně, ve vesnici rozhodne Mizukage, zda-li jste nebo nejste..."

ANBU

"Ano..." Pronese kapitán jednotky jasně, když se opět vynoří celá skvadra, zbraně stále připraveny k útoku. Není se čemu divit, když před chvíli byli málem atakování. Jeden z ANBU však zbraň schoval, vytáhl provaz a zbraně obvázal, aby se mu lépe nesly.
"Ruce za hlavy." Řekl chladně kapitán, když procházel kolem Takehika, snažíc se vyhnout očnímu kontaktu.

ANBU

"Uh..." Povzdychnu si. "Máme tu jeden menší problém" Pomalu začnu konverzaci, dávám si pozor na svá slova. "Dnes mělo proběhnout vyjednávání mezi mnou a aktuálním Mizukagem." Mluvím s naprosto vážnou tváří, jsem si vědom důležitosti věci. "Avšak můj podřízený se na cestu vydal dříve, nežli já. A ..." Na chvíli se odmlčím. "Řekněme, že je jeho charakter dosti unáhlený a jeho postupy ne zcela správné. Z toho důvodu vás žádám o urychlený doprovod do vesnice."

"Děkuji za vaši pomoc" Pousměji se na kapitána, ale v hlase lze stále rozpoznat naprostou vážnost mých slov. Následně se otočím ke svému průvodci. "Jestli mohu požádat, vydejme se na cestu co nejrychleji. Nechci, aby nastaly další zbytečné komplikace."

Saito
Než si vyšel, upevnil si mladý Saito opasek s balíčkem kunaiů. Až po nějaké chvíli zaregistroval, že už jdeš. "Následujte mě, budeme tam brzy." Následně se rozejde do mlhy, být tebou, držím se ho blízko.

//Přesun

Ještě pokývu na kapitána při rozloučení a bez otálení následuji průvodce do zrádné mlhy. Nevím proč, ale roste ve mě zlé tušení z nadcházejících událostí.

//Přesun

Takže po tom čo sa ma tí ANBU dotkli som sa zobudil no boli neskoro. Už ma niesli. Ani som sa nebránil, nemal by som šancu. Poprosil som ich aby ma rovno odniesli sem. Mal som ísť ku nejakému Mizukimu a preto som sa pýtal A keď som na neho narazil priamo som išiel na vec : Dobrý deň, Mizukage-sama ma poslal za vami aby som sa u vás hlásil. Idem pomôcť na stavbu a vy by ste ma tam mali zaviesť. poviem a pekne milo sa usmejem. Dúfam že má dobrú náladu. Nebolo by to zlé