Skrýš banditů

Banditi jsou v každé zemi a v každé době. Jedno mají, ale vždy společné, a to skrýš ve které organizují své akce, přechovávájí lup a případně tráví čas. Vzhled skrýší se samozřejmně liší. Můžou to být tábořiště, jeskyně, chaty a u těch větších tlup skrýší může být i celé údolí.

Banditi v mlze

Konečně jsme se začali přibližovat k cílu naší mise. Prvně jsme získávali informace od místních a pak jsme prohledali místo, kde proběhlo nejnovější přepadení. Chvíli jsme se zde zdrželi, protože Asaki, jediné dívce v týmu, se z puchu mršin udělalo špatně. Ale když se vzpamatovala, tak jsme našli stopy a začali jsme stopovat banditi. Já a Asaki jsme prozkoumávali okolí, abychom nebyli přepadeni, zatímco Tsuki hlídal stopy, abychom je neztatili.

Když Tsuki, uslyší hádku, tak zastaví a zvedne ruku, aby nám dal na jevom že se máme přiblížit. "Takže?" zeptám se tiše, zatímco kráčíme na pomalu za nimi, abychom je stále slyšeli. "Mám plán, ty je nalákáš na sebe a jednoho chytneš do genjutsu a mi dva se mezitím proplížíme před ně a pak ze zadu dostaneme druhého." řekne Tsuki a než stihnu něco stihnu nabídnout, tak začne už táhnou Asaki, aby se dostali na pozici. "Ehm,...proč já dělám obětního beránka?" Slabě si povzdechnu a začnu se pomalu blížit ke dvojici, nepospíchám, jelikož vím, že Tsuki s Asaki potřebují chvíli čas, aby se nepozorovaně dostali před ně.

Když usoudím, že času už měli dost, tak se zhluboka nadechnu a řeknu, tak aby mně slyšeli. "První bylo vejce." A připravím se použít Magen: Narakumi no Jutsu na toho většího (drobka).

Mlčky je pozoruji, dívám se jak "Drobek" upadne a jak se na mně rozběhne druhý muž. Pohled na chvíli sklouzne za něj, abych uviděl kde se nachází zbytek týmu. Sice už běželi, aby muže zneškodnili, ale jelikož se zatím rozhodli šetřit chakru, tak jsem předpokládal, že muž se ke mně dostane dřív. Nacvičeným pohybem rukou dostanu své zbraně do dlaní a pozvednu je do výšky pasu, abych se mu pokusil vnutit útok vrchem, což by mělo být zdánlivě nechráněné místo.
Jakmile zaútočí, tak použiji křížový blok, kdy tanto podpírám kunai a vytvářím si tak jakousi páku. V okamžiku, kdy se naše zbraně srazí, tak moji dva přátelé zrychlí a zaútočí na něj zezadu. Neútočí, ale tak aby ho zabili, chtějí ho pouze zneškodnit.

Slabě se pousměji, když si všimnu, že Tsuki se už napřahuje k úderu. Pak už, zatímco bandita padá k zemi, ustoupím a opět si zbraně skryji do rukávů. "Asaki pouta." řeknu a zatímco dívka prohrabuje batoh, tak já si prohlížím katanu. /No je vtipné, že ta katana je ve stejném stavu, jako naše pouta./ Pomyslím si a podívám se na balíček, který ji plný vlny, aby kovová pouta necynkala. Na první pohled je jasné, že nejlepší léta mají dávno za sebou. Ozve se cvaknutí, jak jednookému muži jsou nasazena pouta. Pak muže společně s Tsuki odtáhnu k Drobku. Asaki mezitím vytáhne lano a sváže druhému muži ruce za záda. "Takže nám zbývají dvoje pouta a ještě jedno lano na svázání." Připomenu si situaci a když má Drobek svázané ruce, tak se postavím za něj a zruším genjutsu. "Mamka je v pořádku, takže budeme potichu, jo?" zeptám se a jsem připraven ho omráčit, kdyby se pokusil o něco.

"Ale právě děláš pravý opak, protože pokud se neztišíš, tak tě budeme muset nějak ztišit, než najdeme ostatní. Takže buď tu budeš v klidu čekat, než se vrátíme, nebo se prospíš." řeknu a pokud se po tomto nezklidní, tak ho omráčím úderem.
Pokud jo, tak se z něj pokusím dostat informace, přesněji kolik, kde a jestli je více přístupových cest, výměnou za to, že to zmíním.
Poté co se otočím na Tsukiho a řeknu. "Asi bychom mohli zkontrolovat, zda stopy vedou k těm skalám." Přikývne a vydá se prohledávat začátek cesty.

Hlavní důvod proč jsem ho omráčil nebyl, že by nás mohl prozradit, ale to že jsem tušil, že má pravdu a ta věc se mi nelíbila. Když mi Tsuki oznámí výsledek svého hledání, tak se podívám na ně. Nebýt toho, že Drobek, tak křičel, tak bych i navrhl rozdělení, ale takto mi to přišlo až příliš nebezpečné. Povzdechnu si a řeknu. "Půjdeme okolo, ta velká stopa by mohla patřit vůdci. A ten je pro nás nejdůležitější." řeknu a vyrazím podél skaly a doufám, že jsem se rozhodl správně.

Ten nález, který provedeme mně moc nepotěší. jelikož se jedná o další rozhodnutí, za které budu muset nést zodpovědnost, jelikož se hlavy mích přátel otočili k osobě, která už jednou rozhodla jak dál. Povzdechnu si a řeknu. "Zknotrolujeme toho muže a pak se podíváme dolů." Poté se začnu plížit k muži, abych sebral jeho zbraň.
/Snad se kvůli tomu ostatním nic nestane./ Pomyslím si, jak tak pokračuji.

Upřímně nikdy jsem nechápal co na tom všichni vidí, pít alkohol a pak dopadnout takto. Zavrtím hlavou a prohlédnu si kvalitu zbraně. Jelikož byl na mol, tak jsme ho nakonec nechali i nespoutaného, tedy aspoň zatím a vstoupili jsme do jeskyně. Pro svícení máme připravenou pochodeň, ale zatím ji máme zhasnutou.

Krev na zbrani mně jenom utvrdila v tom, že se bude jednat o banditu. Protože i kdyby se ninja takto opil, tak by si určitě udržoval zbraň čistou a v pořádku.
"Tsuki půjdeš mimo světlo a v případě, že uvidíš světlo, tak nás varuješ, dobře?" řeknu a pak se podívám na Asaki, která pomocí jednoduché techniky zapálí pochodeň. Ještě se jednou podívám na opilce a pak i s jeho zbraní vstoupím dovnitř. /Nepotřebujeme mít v zádech někoho ozbrojeného/

Když uvidím pavučiny, tak mi hlavou probleskne. /škoda, že banditi nejsou čistotní, pak by se tu daleko lépe chodilo./ Pohled mi sklouzne na dvě chodby. /Další volba, ale když už jsme zůstali spolu doteď, tak se dělit nebudeme/ Poklepu Asaki na rameno a ukážu na pravou chodbu, kterými podle potrhaných pavučin před chvílí prošel Tsuki. A tak se rozejdeme za ním.

Zaujatě sleduji propast. "Takže se vrátíme, jak to tak vypadá." zamumlám, jelikož tudy cesta očividně nepovede. "Podívejte na toto." řekne Asaki a ukáže na runy. Tsuki se natáhne a pokusí se jednoho ze znaků dotknout. "Něco takového bychom neměli dělat, minimálně ne dřív než dokončíme misi." řeknu a zároveň do něj lechce drcnu, aby se té pečetě nedotkl. Tsuki ztratí rovnováhu a začne se nebezpečně naklánět nad propastí.
Rychle se po něm natáhnu pravou rukou a levou se pokusím na stěně najít oporu. Samozřejmě rukavicí krátce přejedu po znaku, než Tsuki získá zpátky rovnováhu.

Když pečeť nijak nezareaguje, tak mně to trochu uklidní, přece jenom by se mohlo stát spousta špatných věcí. Ale stejně tak mně i to světlo vycházející zpod hladiny přitahovalo, skoro stejně jako je můra přitahována světlem. "Něco je tam dole." řeknu, když Tsukiho vytáhnu. "Půjdu dolů a nejpozději do pěti minut budeme pokračovat v naší misi." Sundám si šálu a mikinu. Najdu si kámen do ruku a skočím. Během pádu, hodím pod sebe kámen, abych rozrazil hladinu a nebyl to pro mně tak tvrdý dopad.